Kdo vlastně jsi, když zrovna nikdo nekouká a nic nepředvádíš?

Možná to znáš i takhle:

• „Sotva něco udělám, hned kontroluju, kolik lidí to vidělo a jak zareagovali.“
• „Bojím se, že bez potlesku od ostatních ve mně nic není.“

Hlava plná nápadů, ale vždycky to skončí ve fázi nápadu.

Možná to znáš i takhle:

• „Chtěl bych možná až moc věcí najednou, a nakonec stejně nic neudělám.“
• „Proč mě věci přestávají bavit dřív, než stihnou dozrát?“

Mám se vlastně dobře. Jen občas nevím, jestli tohle je ono.

Možná to znáš i takhle:

• „Mám se vlastně dobře, jen už dva roky dělám úplně to samé a nic mě z toho nevytáhne.“
• „Kdykoliv si řeknu, že bych měl něco změnit, hned si odpovím, že přece není důvod, je to v pohodě.“

Dostal ses do smyčky. Nevíš, jestli má význam pokračovat, ale nechat to plavat taky nedokážeš.

Možná to znáš i takhle:

• „Dostal jsem se do smyčky, nevím, jestli má význam pokračovat, ale nechat to plavat taky nedokážu.“
• „Vezmu mobil a jen scrolluju. Na přemýšlení o životě dneska nemám sílu.“

Zkoušel jsi to, dal jsi do toho všechno, a stejně ti to nakonec někdo vzal.

Možná to znáš i takhle:

• „Dal jsem do toho všechno a stejně mi to nakonec někdo sebral, a pořád to čtu jako důkaz, že jsem navždy rozbitý.“
• „Zvládl jsem věci, co by leckoho položily, a stejně mi to nikdy nepřipadá jako dost.“

Mám na víc, než ukazuje můj život.

Možná to znáš i takhle:

• „Mám v hlavě devět rozdělaných plánů a pořád si říkám, že si to napřed musím promyslet.“
• „Propočítal jsem si to už pětkrát v tabulce, ale nikomu jsem zatím neřekl ani slovo.“